V minulých dobách každý kostel musel mít svého světského patrona, který zčásti zajišťoval hmotné potřeby farnosti. Byl povinen přispívat jednou třetinou při stavbách kostelů a far a při jejich opravách. Podací právo neboli patronát lpí na pozemku. Tedy světskými patrony byli vždy majitelé podstatné části půdy v obci, kde sídlí farář. Tak v Pavlovicích se připomínají tito světští patroni:

V roce 1945 byly světské patronáty zrušeny.

Dle zápisů z roku 1408 patřil pavlovské faře celý lán polí. Úchvaty církevního majetku zmenšily výměru polí, takže v době Středovského (1703 – 1713) patřilo k faře již jen 19 Jochů, to je asi 60 měřic ( z původních 150 měřic). Nástupce Středovského, farář Novák, uvádí, že k faře patří již jen 50 měřic polí a křoví ( křoví v Sušicích ).

Podle úředního záznamu faráře Metoděje Zemánka z 27.května 1959 patří k farnímu beneficiu ( polnosti ):

a)      3 ha 53 a pole v Pavlovicích – užívá bezplatně JZD Pavlovice

b)      1 ha 91 a 82 m2 pole v Radslavicích – užívá bezplatně JZD Radslavice

c)      0,4623 ha zahrady při faře v Pavlovicích – užívá farář

d)      605 m2 zahrádky v Radslavicích – užívá duchovní správce v Radslavicích

K tomuto beneficiu patří také Školka v Pavlovicích se zahradou o výměře 13 a 72 m2 – užívá bezplatně MNV v Pavlovicích.

Pak přirozeně k církevnímu majetku patří kostely v Pavlovicích a Radslavicích a farní budova v Pavlovicích a nadační budova pro kněze v Radslavicích.

Farní beneficium bylo v dřívějších dobách důležitým zdrojem příjmů faráře.

Kostel:

na opravy kostela a fary přispívali patroni povinnou třetinou výdajů. Taktéž přispívali třetinou, byl- li stavěn nový kostel nebo nová fara. Dvě třetiny však téměř vždy zaplatil Boží lid. Za I.republiky vypsal Kostelní konkurenční výbor přirážky a všichni katolíci byli povinni přispět částkou, která jim byla předepsána. Výše příspěvku se stanovila podle příjmů té které rodiny. Někteří se bránívali poplatky zaplatit, stalo se, že někteří k vůli tomu vystoupili i z Církve. Břemeno oprav bylo však rovnoměrně rozděleno.

            Dnes přispívají na běžný provoz, údržbu a opravy ti, kteří příjdou do kostel a dobrovolně přispějí do kostelní sbírky nebo do pokladničky. Bohu díky, je stále dost těch, kteří chtějí, aby domy Boží byly krásné, aby kostely byly příjemnou bránou nebeskou. Pán Bůh to dobře vidí a všechno odmění. Většina kostelů se opravuje. V celé arcidiecési olomoucké bylo na opravy kostelů vydáno za posledních 5 let přes sto milionů korun. Ani naše farnost není pozadu. Za posledních 12 let věnovali věřící na opravy hodně přes půl milionu Kčs. ( varhany 300 000,-Kčs, zvon s armaturou 60 000,- Kčs, topení v kostele 60 000,- Kčs, oprava filiálního kostela 50 000,- Kčs, nová střecha a hromosvody na farním kostele 50 000,- Kčs, rozhlas ve farním kostele 10000,- Kčs, oprava fary – ústřední vytápění 20 000,- Kčs, atd. ..) Když k tomu připočítáme drobnou údržbu, výdaje na provoz kostela- el.proud, nová paramenta, mzdy zaměstnanců- nebudeme daleko vzdáleni od cifry 1 milion Kčs.

            Farář: ve starých dobách byl farář živ z desátků, které odváděli věřící. Nejvíce odváděli rolníci, méně čtvrtníci, ještě méně zahradníci a nejméně poplatné domy. Tak např.v době faráře Františka Josefa Nováka dostával farář tyto desátky ( jedná se o léta 1713 – 1762) – jsou uvedeny souhrnně ze všech obcí farnosti: 73 kop a 39 snopů pšenice (tritici), 47 kop a 39 snopů rži (siliginis), 6 kop a 39 snopů ječmene (hordei) a 114 kop a 19 snopů ovsa. Celkem 242 kopy obilí. K tomu ještě 20 zlatých ročně ( peníze se vybíraly na Nový rok a na Tři Krále, obilí se vybíralo po žních). K tomu měl farář poplatky ze štoly (pohřbů, svateb, křtů) a intence ( na mše svaté). K tomu měl beneficium ( polnosti).

             Později byl živ z farního beneficia, ze štoly a intencí. Za I. Republiky měl farář beneficium, štolu, intence a státní plat, zvaný kongrua. Tento plat měl smazat rozdíly mezi nerovnými beneficii jednotlivých farářů. Farář s velkým beneficiem dostával malý nebo žádný plat, nebo musel z příjmu beneficia vyplácet pomocné kněze( kaplany nebo kooperátory). Naopak farář s malým beneficiem dostával plat větší.

            Od roku 1949 ( vyšly nové státně-církevní zákony) byl kněžím stanoven pevný plat a beneficia odňata. Půdu obhospodařují JZD a neplatí žádný nájem, budovy, které nemají přímý vztah k duchovní správě obhospodařuje MNV. Pevný plat je stanoven velmi nízký. Např. Kaplan, který právě vyšel z bohoslovecké fakulty (novokněz) má čistý měsíční plat 596, - Kčs. Farář nebo administrátor má k tomu 200,- Kčs ( hrubé mzdy) příplatek za vedení farnosti. Každé 3 roky se plat zvyšuje (tzn. Trienálky) – celkem 10x – o 60,-Kčs (hrubé mzdy). Tak např. farář, který působí v duchovní správě 15 let (mezi 15. a 18. lety) má čistý státní plat 980,-Kčs. K tomu má příjem ze štoly a intencí. Kde jsou uznalí věřící, přispějí knězi, aby mohl slušně i s hospodyní žít ( hospodyně nemá žádný státní plat, jak se mnozí domnívají, je zaměstnankyní faráře, který ji musí vyplácet a pojistit ze svého příjmu). Chvála Bohu, ještě žádný kněz – při tom mizerném platu – hlady nezemřel zásluhou Božího lidu, který byl, je a asi vždycky bude největším dobrodincem kostela a faráře ( příp. kaplana).