A)    první kostel                                                                                                      Kdo a kdy postavil v Pavlovicích první křesťanský kostel není známo. Největší pravděpodobnost má předpoklad, že tu byl původně filiální kostel, spravovaný z nedalekého zeměpanského hradu Přerova, založeného Břetislavem I. Po dobytí Moravy v letech 1020 – 1030. Tento filiální kostel byl povýšen na farní pravděpodobně na přání vladyků z Pavlovic. Stalo se tak před rokem 1350. Jak tento první kostel vypadal, nevíme. Víme však bezpečně, že stál na tomtéž místě jako všechny následující, v sousedství tvrze, zvané Kopec ( nynější čp. 65). Při tvrzi byla veliká zahrada, zvaná Sad.

B)     Druhý kostel                                                                                                         První dřevěný kostel propadl patrně skáze. Proto tehdejší držitel Pavlovic vladyka Hynek Pavlovský z Widbachu dal roku 1555 postavit kostel nový. Jméno faráře z této doby zatím není známo.                                                                     Podoba kostela se nám dochovala na titulní straně spisu J.J.I.Středovského „Sacra Moraviae historia" z roku 1710. Kostel měl nižší presbytář s vyšší lodí, osvětlovanou dvěma renesančními okny. V průčelí byla nízká věž zakrytá sedlovou střechou. Nalodi byla malá vížka se „Sanktusíkem". Okolo kostela byl hřbitov ohrazený zdí. Vedle kostela stála zvonice.                                                 Pavlovský farář František Josef Novák (1713 – 1762) napsal v Kronice, že tento kostel byl zasvěcen sv.Jiljí, opatu, neví však, zda byl konsekrován (svěcen biskupem) nebo jen benedikován (svěcen knězem). Den jeho posvěcení se slavil druhou neděli po sv. Jiljí, tedy v polovině září. Tento druhý kostel měl 4 oltáře:

AA) hlavní , ke cti sv. Jiljí, který farář Novák dal nově postavit roku 1721

BB) boční, zasvěcený sv. Cyrilu a Metoději, který dal zbudovat J.J.I. Středovský

CC) boční, zasvěcený Panně Marii, Královně andělů, pořízený nákladem farníka Jiřího Vrťocha z Radslavic

DD) oltář sv.Kříže, pořízený minoritou Františkem Babským v letech 1619 – 1642

V tomto kostele působil J.J.I. Středovský. Velmi se o něj zasloužil. Pořídil nová okna, novou dlažbu, nové lavice ( některé z nich slouží dodnes ), pod kostelem dal zbudovat kryptu k pohřbívání kněží ( sám je v ní pohřben). Oltář viz bod BB).

C)    třetí kostel:                                                                                                     Třetí kostel byl postaven za faráře Kryštofa Mandáka (1779 – 1815) v letech 1780 – 1781. Patronem kostela byl v té době hrabě Jan Bedřich z Oppersdorfu na Dřevohosticích a Pavlovicích. ( Patron kostela musel přispět na stavbu třetinou  nákladů). Základní kámen k němu byl položen 24.4.1780. Věž zůstala stará, jen byla poněkud zvýšena a zakončena křížem. Nový kostel byl benedikován farářem Mandákem 18.10.1781.                                                                                   Tento třetí kostel podrobně popsal Řehoř Wolný ve své knize Kirchliche Topographie von Mahren I – 5, str. 191 n. Kostel byl klenutý, 16 a půl sáhů dlouhý, 5 sáhů široký a 5 a půl sáhů vysoký. ( 1 sáh = 1,896 m) V kostele bylo 6 náhrobků (epitafů) : Hynka Pavlovského z Widbachu (stavitele druhého kostela ), jeho ženy Doroty z Lukavce, Elišky z Widbachu, Johanky z Pavlovic, Jeronýma Barského z Baště na Šišmě a Kláry z Widbachu. První tři se zachovali doposud, další tři se ztratily. Kostel měl 2 vchody a 2 klenuté sakristie. Podle sdělení p. Josefa Masaře kostel končil u mřížky k podávání sv. Přijímání nynějšího kostela, sakristie měly poloviční výšku dnešních. V polovině 19.století vyzdobil křtitelnici, kazatelnu a varhany umělecký stolář N.Koblischke ze Šternberka. Obraz sv.Jiljí za hlavním oltářem namaloval kroměřížský malíř Jan Zapletal. Obrazy na bočních oltářích byly dílem vídeňského malíře Adama Brennera z roku 1847. Křížová cesta byla kopií slavné Fuhrichovy křížové cesty ( pořídili ji farníci roku 1855 za 300 zlatých). Ostatní inventář kostela byl převzat ze starého kostela.     V 80.letech minulého století dostával kostel povážlivé trhliny. Kostelní výbor pozval na poradu arcibiskupského stavitele v Kroměříži Ing. Gustava Merettu ( dal nynější podobu olomouckému dómu). Ten navrhl kostel odvodnit. Tuto práci vykonali havíři z Marksdorfu v Uhrách. Vykopali v hloubce několika metrů stoku (štolu) dlouhou 144m. Začíná u stavení číslo 1 a končí u křižovatky pod kostelem. Za tuto práci dostali odměnu 3 656 zlatých 90 krejcarů. Toto odvodnění kostelu prospělo. Nyní se mělo rozhodnout : provést generální opravu starého kostela nebo jej strhnout a postavit na odvodněné půdě kostel nový?

D)    Čtvrtý – nynější kostel                                                                              Kostelní konkurenční výbor se rozhodl pro druhou alternativu. Starý kostel byl demolován (kromě věže a posledního pole klenby – nad varhanami). Farářem zde tehdy byl Josef Vyhnánek, patronem šlechtic Alfréd Skene. Kostel se začal stavět v jubilejním roce 1885 ( 1000 výročí smrti sv. Metoděje ) a dostavěn byl v roce 1886.  Farní kronika o tom píše:                                                                          „ Brzy na jaře roku 1884 požádán Ing. Meretta, zda by nehohlal stavby kostela převzíti. On však jsa již zaměstnán odřekl a tak odevzdána práce Vilému Žákovi, městskému staviteli v Přerově. Tento za dozoru Karla Bieberle z Brna roku 1885 stavbu kostela mimo věž, která ze starého kostela zůstala (pozn. Pisatele K.G.: věž je tedy z roku 1555, poněkud zvýšená v letech 1780 –1781 ), započal a následujícího roku 1886 dokončil a svému účelu odevzdal, takže již na slavnost posvěcení chrámu Páně byl kostel slavně benedikován. Stavba kostela mimo výzdobu vnitřní stála 45 000 zlatých.  Sloh – přechodní renesance. Oltáře jsou 4: Hlavní oltář a oba dva v lodi kostelní jsou vystavěny při stavbě kostela, ale dobrodinci koupeny obrazy od akademického malíře Šichana v Brně. Sv.Jiljí za 500 K, na bočních oltářích po 300 K. Oltář v kapli křížové cesty ze starého kostela, kříž pak nad ním z Grodenu ( v Tyrolích – pozn. Pisatele K.G.), darovali manželé Zacpálkovi z Radslavic. Stál 600 K.                                  Obrazy sv.Barbory a sv. Filomény od Šichana po 200K od několika dobrodinců. ( pozn. Pisatele K.G.: tyto dva obrazy se ztratily). Křížová cesta ze starého kostela stála 140 K. Socha Panny Marie Lurdské z Gmundenu, koupena roku 1887, nejvíce přispěním rodáka pavlovského P. Ignáce Gibaly, nyní kooperátora v Bučovicích. Kazatelna nová z roku 1885, křtitelnice stará, sousoší nad ní nové z roku 1885. (poznámka pisatele K.G. : velká škoda, že Kronika neuvádí řezbáře). Varhany vystavěli bratři Riegrové z Krnova ve Slezsku. Koupeny roku 1897 za 3150 zlatých – 6300 K. Mají 18 rejstříků."

Potud Kronika pavlovské farnosti.

Vedoucím stavby nynějšího kostela byl František Pivný z Přerova, polírem Augustýn Chromeček z Pavlovic. Na vnější stavbu presbytáře byly vsazeny tři epitafy, které byly (spolu s dalšími třemi, které se ztratily – viz 3.kostel) uvnitř starého kostela, epitafy mají tyto nápisy:

AA) Léta Páně 1569 povolán jest smrtí časnou z tohoto světa urozený Pán Hynek Pavlovský ... Dokonal svůj život tu sobotu před Nejsvětější Trojicí.  Pán Bůh rač duši jeho milostiv býti. ( + 4.června 1569 – pozn. Pisatele K.G. )

BB) Léta Páně 1569 povolána jest smrtí časnou z tohoto světa urozená paní Dorota z Lukavce, manželka pana Hynka Pavlovského. Dokonala svůj život tu středu před Svatým Duchem. Pán Bůh rač duši její milostiv býti.

CC) Léta Páně 1569 povolána jest smrtí časnou z tohoto světa urozená panna Elška z Widbachu ten úterý před svátkem Nanebevzetí a na tom místě pochována jest. (Paní Dorota + 25.května 1569, Elška + 9.srpna 1569. Podle Frichovy Chronologie. Všichni zemřeli v krátkém časovém rozmezí za sebou. Mor? Nějaká jiná epidemie? – pozn.pisatele K.G.)

Za faráře Josefa Vyhnánka roku 1902 byla provedena malba kostela olejovými barvami. Na klenutém stropě kostela je 6 obrazů:

AAA) Narození Páně – nad hlavním oltářem

BBB)  Příchod sv Tří Králů

CCC) Poslední večeře Páně

DDD) Pán Ježíš na hoře Olivetské

EEE)  Nanebevzetí Panny Marie

FFF)  Sv.Cecílie – nad varhanami

GGG) Návrat marnotratného syna – v boční kapli

Malbu provedl za 6400 K Rudolf Kubíček z Uherského Hradiště. Pozlacení a obnovení oltářů, kazatelny a křtitelnice, jakož i všech soch provedl v témže roce za 1620 K Jiří Gottwald z Litovle.

 Roku 1907 bylo postaveno nové schodiště ke kostelu ( k průčelí). Schody z tvrdého pískovce zhotovil Josef Škranák, kamenický mistr ve Chvalčově. Schody ( bez dovozu a usazení na místě) stály 490 K.

Roku 1910 namaloval pro kostel novou křížovou cestu profesor přerovského gymnasia Ludvík Sojka.

Roku 1911 byla pro kostel zakoupena od firmy Buonasse – Lebel v Paříži socha sv. Josefa. Stála 370 K.

Roku 1913 byla pro kostel pořízena od firmy Nedomová v Olomouci socha Božská Srdce Páně. Stála 437 K.

Za faráře Richarda Fryčaje bylo roku 1917 do kostela zavedeno elektrické osvětlení.

Za faráře Metoděje Zemánka:

„ Rok 1921. Do kostela byly postaveny 2 sochy: sv. Františka Serafínského a sv. Antonína, které objednal u firmy M. Nedomová a spol. v Olomouci + pan farář P.Richard Fryčaj. Zhotovil je pan Jan Novák, řezbář u téže firmy. Posvěcení soch bylo spojeno s oslavami 700 letého jubilea III.řádu sv.Františka „ (farní kronika).

Na vánoce byly pořízeny nové jesličky z milodarů od farníků. Stály 8000,-Kčs a zhotovil je rovněž p. Jan Novák v Olomouci. Současně s jesličkami byl pořízen i nový Boží hrob.

Roku 1924 byla provedena rekonstrukce elektrického osvětlení v kostele. Na elektrifikaci kostela v roku 1917 – za I.světové války – bylo použito špatného materiálu. Elektrické vedení u oltáře sv.Cyrila a Metoděje shořelo.

Když i nový kostel začal praskat, bylo nebezpečí zažehnáno v roku 1925 stažením klenby pásovým železem (kleštinami).

V roce 1937 byl kostel zvenčí omítnut brizolitem. V kostele byla vyčištěna a opravena malba a provedeno nové zlacení oltářů. Zlacení provedl Arnošt Uhlíř z Uherského Hradiště.

Za administrátora Karla Goldmanna :

V roce 1963 byl kostel pokryt plechem. V témže roce byla opravena vazba věží a na lodi kostela a kostel dostal nové hromosvody.

V roce 1967 byla provedena rekonstrukce varhan. Rekonstrukce si vyžádala nákladu 300 000 ,-Kčs. Nový nástroj má 29 znějících rejstříků + chrámové zvony. 4 rejstříky jsou jazýčkové. Nový nástroj je rovněž od firmy Rieger – Kloss z Krnova.

V roce 1966 před vánocemi, byl v kostele instalován oltář „tváří k lidu". Byl upraven z oltáře, který měl ve své soukromé kapli + prel. Dr.František Jemelka, rodák z Tučína, úpravu provedl pan Onderka stolář ze Sušic. V témže roce zrekonstruoval Betlém (figurky zůstaly staré ) pan Josef Blaťák, učitel z Pavlovic.

V letech 1969 – 1971 bylo instalováno ústřední vytápění  kostela. Palivo – nafta.

V roce 1970 věnovaly věnovaly kostelu 2 věčná světla ctihodné sestry III. Řádu sv.Františka, které zhotovil pan Oldřich Mezník z Gottwaldova podle návrhu mistra Peňáze.

V roce 1970 bylo v kostele instalováno rozhlasové zařízení.

V roce 1972 byly pro kostel zakoupeny 3 moderní lustry.

     Poznámky: V kostele jsou kromě shora jmenovaných, ještě 3 sochy: sv.Pavla Thébského, zakladatela poustevníků, sv. Antonína Velikého, zakladatele mnišství – obě na retábulu hlavního oltáře. Původ těchto soch není znám. Dále je v „Žebračce" socha sv.Judy Tadeáše, apoštola. Tuto pořídila po druhé světové válce hospodyně P.Metoděje Zemánka, slečna Bretschneiderová.

Nynější kostel je 40 metrů dlouhý, 10 metrů široký a 12 metrů vysoký.

Nejstarší známý pavlovský zvon byl ulit roku 1553. Byl to osmicentnýřový (asi 4,5 q ) zvon „ Poledňák" . K němu přibyl roku 1584 devíticentnýřový ( asi 5 q) zvon, zvaný „Hrubý". Oba byly přelity za faráře Skurského ( Poledňák roku 1872 , Hrubý roku 1861 ). Poledňák dostal název Sv. Cyril a Metoděj, Hrubý Panna Maria. Oba tyto zvony zabrala roku 1916 vojenská správa na válečné účely.

Roku 1710 pořídil J.J.I.Středovský 2 menší zvony: „Sanktusník" – 50 liber – 28kg a „Umíráček", který byl později přemístěn na hřbitovní kapli. Také tyto dva zvony byly zrekvírovány v roce 1916 pro vojenské účely.

Roku 1865 pořídil farář Antonín Skurský další zvon „ Sv.Kříž". Roku 1923, za faráře Metoděje Zemánka, byly pořízeny 4 nové zvony: „ Panny Marie Hostýnské", (7,78q), „ Sv.Cyril a Metoděj" (3,98q) , sanktusový zvonek „Sv. Václav" (24,5 kg) a umíráček „Sv.Barbora" (54,5 kg). Cena zvonů i s armaturou : 38 594,- Kčs. Poněvadž zvon „Panna Marie" roku 1937 pukl, byl téhož roku spolu se zvonem „ Sv. Cyril a Metoděj" přelit firmou R.Matoušek v Brně.

13.března 1942 byly všechny zvony, kromě „Sanktusníku" opět zrekvírovány pro válečné účely.

Zvon „Sv. Kříž", pořízený za faráře Skurského roku 1865 byl v roce 1945 nalezen v pražském skladu na Maninách a vrácen do Pavlovic. Po druhé světové válce zde zanechala malý zvonek Rudá armáda.

V roce 1969 obstaral RNDr Bohumil Matušík z kovošrotu mal zvonek „ Sv. Donáta a sv. Františka Xaverského" z roku 1783.

V dubnu 1973 – za administrátora Karla Goldmanna – byl v dílně Laetetie Dytrychové v Brodku ulit zvon  zasvěcený sv.Cyrilu a Metoději. Zvon stál 49 195,- Kčs, srdce, armatura a zařízení elektrického zvonění , které provedl pan Ladislav Daněk z Troubek stálo 4 315,- Kčs.

Na věži farního kostela jsou nyní 2 větší a 3 menší zvony. Všechny přezkoušel kampanolog Jaroslav Dobrodinský z Pelhřimova. Podávám nyní toto vyjádření :

a)      zvon zasvěcený sv.Cyrilu a Metoději nese emblém těchto světců od akademického sochaře Doležala ml. Z Olomouce. Zvon byl ulit v dubnu 1973 v dílně L. Dytrychové v Brodku. Nápisy na zvonu jsou dobře vylity a zní: „Nezhyne rod, jenž věřit neustane, dědictví Otců zachovej nám Pane". „Na památku výročí smrti J.J.I.Středovského nákladem pavlovských farníků ulila rodina Dytrychova L.P.1973". Zvon byl posvěcen 2.září 1973 Msgre Josefem Vranou, biskupem – apoštolským administrátorem v Olomouci.  Nárazový hlavní tón b1, průměr 830mm, váha 340 kg ( čistá, bez srdce a příslušenství ).

b)      Zvon zasvěcený Sv.Kříži nese relief Sv.Kříže. Je z roku 1865. Nápis: „ Sub parocho Antonio Skurský. Ignac Hilzer k.k. hofglockengieser in Wr Neustadt 1865". Nárazový hlavní tón d2, průměr 645 mm, čistá váha 150 kg.

c)      Zvon zasvěcený sv.Donátovi a sv.Františku Xaverskému. Je z roku 1783. Zvon roku 1969 obstaral z kovošrotu Dr. Bohumil Matušík. (Pochází patrně z některého zrušeného kostela ve vojenském prostoru na Libavé.) Zvon nese podobu dvou světců, jímž je zasvěcen. Nápis : „IN.HO.S.Donati et S.Franc/Xaveri. F:V:OLO:1793 „. Nárazový hlavní tón e3, průměr 314 mm, váha asi 20 kg.

d)      Zvon zasvěcený sv.Václavu. Dříve sloužil jako sanktusník. Nápis: „Pojďte a klaňte se Jemu! Ulil mne Oktáv Winkter v Broumově r.1923". Nyní slouží – spolu s předcházejícím jako umíráček. Nárazový hlavní tón es3, průměr 340 mm, váha asi 20 kg.

e)      Malý zvonek, který zde zanechala Rudá Armáda v r.1945. Má azbukou psaný nápis „I-O 3 X A", na druhé straně je znak orlice mezi dvěma písmeny K – M. Slouží k bití hodin. Nárazový hlavní tón d3, průměr 265 mm, váha asi 15 kg.

Poznámka: Zvon uvedený pod písmenem a) – sv. Cyril a Metoděj byl lit 2x. Poprve v listopadu 1972 ( administrátor byl přítomen ). Při vybíjení jádra však zvon pukl. Proto byl ulit znovu v dubnu 1973.

„ Již v roce 1929 byl dán + Josefem Sládečkem ... z Radslavic návrh, aby byl v Radslavicích postaven nový kostel. Tento návrh se zalíbil některým občanům jako matce jmenovaného Anastázii Zlámalíkové, roz. Sládečkové, jejímu manželi Janu Zlámalíkovi, Josefu Pavelkovi, Josefu Radovi, kteří nejvíce pro kostel horlili. Svolávány schůze, na které dojížděl p. Andrýsek z M.Ostravy a na nich řečnil.

Byla založena " Jednota pro postavení kostela v Radslavicích". Stanovy pro Jednotu vypracoval napřed JUDr. Metoděj Pavelka, advokát z Mor. Ostravy. Když tyto nevyhovovaly, složil jiné P.Josef Pospíšil, kaplan z Předmostí, který také se chopil celé akce pro postavení kostela a vystupoval tak jak proti domácímu kněžstvu, tak i proti druhým kněžím, kteří zrazovali od podobného počínání.

Nejdůstojnější A. Konsistoř odložila ad acta žádost Jednoty pro schválení stanov. Než na základě velice vlivné osoby přece stanovy schválila a později povolila i stavbu přímo předsedovi Jednoty, když se paní A.Zlámalíková zaručila za celou stavbu.

Plány na kostel vypracoval p. Ing. Met. Matuška, stavitel z Bystřice pod Hostýnem. Plány byly jak církevně, tak i státně schváleny. Místo voleno dost nevhodné a zakoupeno od obce asi za 1800,- Kčs a připsáno knihovně pro římsko-katolický kostel sv.Josefa v Radslavicích". (Zápis faráře M.Zemánka ve Farní kronice pavlovské.)

Občané radslavští velmi horlili pro postavení stánku Božího. Když byly 2/3 celkového obnosu na stavbu zajištěny, přistoupilo se 24.února 1932 ke komisionelnímu řízení na místě stavby. Místo bylo shledáno vhodným a způsobilým. S Ing. Matuškou byly podepsány smlouvy o stavbě. Jmenovaný podal rozpočet na 176 480,-Kčs.

Průběh stavby byl ohromně rychlý: 25.dubna se začaly kopat základy, 16.května byl posvěcen základní kámen ( posvětil jej rodák radslavský P. Metoděj Směták, t.č. farář v Dřevohosticích.(2.července byl na věži vztyčen kříž, 8.-13.července byl kostel pokryt eternitem, 23.září byly na věž vytaženy 2 zvony, 25.září téhož roku byl kostel slavnostně konsekrován světícím biskupem olomouckým Msgre Janem Stavělem a předán do užívání. Celá stavba, včetně nejnutnějšího vnitřního vybavení trvala pouze pět měsíců!!!

Nutno zmínit o manželích Zlámalíkových. Ti věnovali na stavbu 150 000,- Kčs, dále pořídili hlavní oltář za 28 000,- Kčs, Křížovou cestu za 7 800,-Kčs, v roce 1936 varhany za 60 000,- Kčs, Boží hrob za nezjištěnou cenu a pro kněze věnovali nadační dům ( vilku nedaleko kostela). Odhadem lze říci, že manželé Zlámalíkovy věnovali pro dům Boží v Radslavicích nejméně 300 000,- Kčs ( za I. Republiky !!!!).

V roce 1944 byl kostel vymalován dekorativním kostelním malířem p. Josefem Ježkem z Bystřice pod Hostýnem.

V roce 1964 dostal kostel novou brizolitovou omítku ( zvenčí).

Asi v roce 1970 bylo pořízeno do kostela elektrické vytápění.

Poznámka: Podrobné informace o darech jednotlivců a o celém průběhu stavby jsou ve sborníku obce Radslavic: Chaloupky naše, buďte požehnány, uspořádal Alois Caletka – Radslav, Radslavice 1945, str. 89n.

23.září 1932 byly na věž vytaženy 2 zvony, které zhotovil brněnský zvonař Manoušek. Posvěceny byly v Brně.

A)    zvon zasvěcený sv. Janu – 472 kg

B)     zvon zasvěcený sv.Václavu – 285 kg

V roce 1934 byl na věž kostela přemístěn třetí zvon, zasvěcený Panně Marii, sv. Cyrilu a Metoději a sv.Janu Nepomuckému, z kaple sv. Floriána v Radslavicích (kaple stála uprostřed silnice směrem na Pavlovice, poněvadž vadila provozu byla roku 1934 zbourána). Zvon vážil 102 kg. Všechny tyto tři zvony byly roku 1942 zrekvírovány na válečné účely.

V roce 1943 byl pořízen náhradní zvonek o váze 65,10 kg. Zhotovila jej firma F.H. Hora v Olomouci. Tento jediný zvonek je na věži kostela dodnes.

v jednotlivých obcích farnosti s datem vzniku (pokud je znám).

Pavlovice :

a)      Hřbitovní kaple asi z roku 1854.

b)      Poloveřejná kaple Božského Srdce Páně v Domově důchodců. Upravena pro potřeby řádových sester ze zříceniny hradu roku 1958.

c)      Kříž u kostela z roku 1903

d)      Kříž u silnice k Tučínu z roku 1774

e)      Socha sv. Jana Nepomuckého u schodiště ke kostelu z roku 1727

f)        Socha bl. Jana Sarkandra u schodiště ke kostelu z roku 1733

g)      Socha sv. Františka Serafínského na rozcestí Lhota – Šišma z roku 1727

h)      Socha sv. Šebestiána na Slíně z roku 1727

i)        Socha P.Marie Svatokopecké při silnici k Hradčanům z roku 1725

Poznámka : Sochy e) – i) pořízeny farářem Fr. Josefem Novákem. Podrobně jsou popsány v knize E. Pecka: Okresní hejtmanství holešovské, Holešov 1872.

Na hřbitově jsou ještě dva kříže : hlavní kříž z roku 1863 a keltský kříž z roku 1897 na soukromém hřbitově rodiny Skenů.

Prusínky :

a)      Zvonice věžového typu s oltářem sv. Cyrila a Metoděje

b)      Kříž před domem p. Stanislava Skácela z roku 1867

Sušice :

a)      Veřejná kaple Navštívení P. Marie z roku 1935

b)      Kříž na Kunové z roku 1896

c)      Socha P. Marie Svatohostýnské na konci vesnice při silnici do Pavlovic z roku 1877

d)      Socha sv.Antonína Paduánského na konci vesnice při silnici do Oldřichova z roku 1928

e)      Kříž u hlavního vchodu do kaple

Radslavice:

a)      Filiální kostel sv. Josefa – viz. zvláštní stať

b)      Sousoší sv. Cyrila a Metoděje na rozcestí silnic Pavlovice – Sušice z roku 1879

c)      Kříž ve farní zahrádce z roku 1759

d)      Hřbitovní kříž z roku 1938

e)      Socha sv. Jana Nepomuckého při silnici na Prosenice ( na konci vesnice) z roku 1912. (Nechali ji zhotovit největší dobrodinci filiálního kostela manželé Zlámalíkovi z Radslavic)

f)        Socha Neposkvrněného početí P. Marie z roku 1868 na levé straně schodiště ke kostelu

g)      Socha sv. Maří Magdalény z roku 1868 na pravé straně schodiště ke kostelu

Poznámka : sochy f) – g) stály původně u kaple sv. Floriána, zbourané roku 1934

Grymov :

a)      Kaple sv. Jana Křtitele z roku 1860

b)      Kříž zvaný Ptáčků u samoty Hložín z roku 1849

c)      Socha P.Marie Svatohostýnské před kaplí z roku 1880

d)      Boží muka na konci vesnice pře silnici na Kozlovice z roku 1882

Tučín :

a)      Zvonice věžovitého typu uprostřed návsi s oltářem

b)      Kaple sv. Anny na horní straně návsi ( u Boudového) z roku 1833

c)      Kříž v hájku pod Tučínem z roku 1791

d)      Socha P.Marie s Ježíškem u zvonice z roku 1890

e)      Socha sv. Isidora Španělského při pravé straně silnice do Želátovic ( ještě v dědině) , postavená Emerencií z Minquitzburku roku 1749. Socha je zajímavá tím, že sv. Isidor je zpodobněn ve starohanáckém kroji z doby Marie Terézie.

f)        Socha sv. Jana Nepomuckého poblíž koupaliště z roku 1791

Hradčany :

a)      Zvonice na návsi s přístavbou

b)      Kříž u školy z roku 1870

c)      Kříž zvaný Kundrátů z roku 1920 (u Koblihového)

d)      Kříž zvaný Tomčíků z roku 1928 ( u mostu, na pravé straně silnice směrem na Nahošovice)

e)      Socha P.Marie Svatohostýnské z roku 1912 ( před zvonicí)

Šišma :

a)      Zvonice věžového typu na návsi

b)      Kříž u silnice směrem do Pavlovic ( na konci dědiny) z roku ?. Opraven byl roku 1885.

Téměř ještě ve všech obcích jsou ještě náboženské symboly na pomnících padlých.

Původně se pochovávalo kolem kostela na prostoře ohraničené dnes lípami. Když koncem 18.století přibylo farníků a hřbitov již nemohl být rozšířen, začalo se uvažovat o novém hřbitově. Místo pro nový hřbitov bylo vybráno v trati „Slíny" v bezprostřední blízkosti starého hřbitova ( jen přes cestu).

Nový hřbitov byl slavnostně benedikován farářem Mandákem 24.června 1804. Od té doby se pohřbívá na nový hřbitov.

K rozšíření hřbitova došlo v roce 1879. Další úprava byla provedena roku 1897, když Alfréd šlechtis Skene se rozhodl zřídit rodinný hřbitov. Vykoupil pozemky za stávajícím hřbitovem ( asi 5 arů) a souměrně proti hřbitovní cestě dal vyzdít 4 hrobky, v jejich pozadí dal postavit na širokém soklu kříž keltského typu. V hrobkách jsou pohřbeni ( z leva do prava) : Franz Kuhn, Marie Skene, geb. Schoeler, Alfréd Skene st., JUDr. Alfréd Skene ml.

V téže době dal Alfréd Skene st. Obehnat hřbitov kamennou zdí a usadit na ni mříž z kujného železa. Ze strany severní byl postaven obyčejný plot.

V témže roce – 1897 – byla opravena hřbitovní kaple.

V roce 1937 byly na hřbitově vysazeny nynější břízy.

V roce 1956 přešel hřbitov pod správu MNV v Pavlovicích. Do té doby byl církevním majetkem.

V roce 1968 byla obnovena vedle hřbitovní kaple brána na hřbitov. Celý hřbitov má dnes výměru 0,9 ha. Je na něm 893 míst – v hrobech a 183 místa ve zděných hrobkách.

Vzorným správcem hřbitova je pan Metoděj Šebesta, který pečlivě vede záznamy o pohřbívání.

Kněží, kteří na tomto svatém poli očekávají vzkříšení:

P. Antonín Skurský ,                 pohřben roku 1880

P. Richard Fryčaj,                                  roku 1920

P. Josef Chrobák,                                  roku 1934

P. Ignác Gibala,                                     roku 1937

P. Evžen Dlouhý,                                   roku 1948

Prel. Dr. František Jemelka,                   roku 1954

P. Simeon Zapletal,                                roku 1955

P. Antonín Jemelka,                               roku 1972

Bohoslovec Antonín Sedlář,                   roku 1891

Student arcib.gymn. v Kroměříži Josef Vaculík roku 1891

Roku 1938 rozhodlo obecní zastupitelstvo, za starosty Františka Hrdličky, že zřídí hřbitov na obecní útraty. Bylo vybráno místo v trati „ Přední díly" na levo od silnice, vedoucí do Prosenic.

Stavba hřbitovních zdí, usazení železných mříží, postavení hlavního kříže atd. si  vyžádalo 3 let (celý kostel byl postaven za 5 měsíců ). Hřbitov byl benedikován místním duchovním správcem P. Ludvíkem Kuksou 28.9.1941. Celková výměra hřbitova je 3 500 m2.

Pohřbení kněží:

P. Ludvík Kuksa                                        1949

P. Metoděj Směták                                    1955

P. Rafael Rozsypal                                     1961

P. Rudolf Kvapil                                        1963

O nejstarších farních budovách nevíme nic.

Jak vypadala farní budova, v níž žil a psal svá díla J.J.I.Středovský, si dovedeme udělat představu podle vyobrazení na titulní straně knihy „ Posvátné dějiny Moravy" ( je tam vyobrazena spolu s kostelem a hřbitovem.) Byla to budova přízemní asi o dvou pokojích a kuchyňce. Nástupce Středovského František Josef Novák píše v kronice, že to byla budova velmi stará a nezdravá. Proto ji farář Novák roku 1720 dal strhnout a postavit faru novou za 551 zlatých. Podle dokladů farníci zaplatili pouze 103 zlatých, zbytek farář a patron. Fara byla dřevěná, krytá šindelem. 20.6.1746 tato fara i s hospodářskými budovami vyhořela. Proto musel farář Novák postavit faru novou, za svého života již druhou.

24.dubna 1769, za faráře Ignáce Benátka, opět fara vyhořela. Spolu s ní shořela farní stodola, sousední panský dům a 14 selských usedlostí. Nová fara byla postavena v roce 1770 nákladem 1200 zlatých. Byla to jednopatrová budova se šesti místnostmi, postavená z vepřáků ( nepálených cihel ). Tuto faru si ještě mnoho farníků pamatuje, poněvadž byla zbourána až roku 1927, kdy se započalo se stavbou nynější farní budovy.

Nynější fara byla postavena v letech 1927 – 1928 za faráře Metoděje Zemánka. Dvě třetiny zaplatili farníci, jednu třetinu patron JUDr. Alfréd Skene. Posvětil ji 22.7.1928 Msgre Jan Stavěl. Nová farní budova stála 287 131,23 Kčs.

Hospodářské budovy byly postaveny v roku 1847 za faráře Gustava hraběte Belruppa – Tissaca ( později se stal světícím biskupem v Olomouci). V roce 1971 byly tyto hospodářské budovy důkladně opraveny. Stodola je z roku 1921.

Pro dobrý chod duchovní správy v Radslavicích bylo třeba bytu pro kněze. Tu zasáhli opět největší dobrodinci filiálního kostela v Radslavicích – manželé Zlámalíkovi. V roce 1936 věnovali pozemek a dali na něm postavit vilku pro kněze, který povede duchovní správu v Radslavicích. Část zahrady patřící  k nadačnímu domu pro kněze byla po roce 1950 vyvlastněna a stojí na ní nynější Kulturní dům v Radslavicích. Nadační budova, která byla knižně připsána církvi římsko-katolické plní svou funkci dodnes. Nyní v ní bydlí duchovní správce P. František Borák.

Farní špitál v Pavlovicích byl zřízen farářem Novákem roku 1731. Byl to samostatný domek, který stál na místě nynější staré školy číslo popisné 45. (Má být v nejbližší době zbourána ). Po zbourání špitálu a postavení staré školy bydlily chudobné ženy v přízemí školy. Špitál byl určen pro 6 chudobných, zestárlých, mravně zachovalých žen. Roku 1731 dotoval špitál farář Novák 300 zlatými. Roku 1739 doplnil tuto dotaci ještě 800 zlatými. Peníze byly uloženy u Františka svobodného barona ze Stommu. Pětiprocentního úroku bylo používáno k obživě a ošacení obyvatelek špitálu.

Špitálnice měly povinnost udržovat čistotu v kostele a denně o půlnoci se pomodlit 15 desátků za zakladatele špitálu a za duše v očistci.

Špitálnice si přilepšovaly výživu tím, že 2x ročně obcházely farnost a prosily o milodary. Z nadace a darů byly slušně živy. Kromě toho, přes léto pomáhaly u známých na poli, přes zimu drhly peří a předly len za odměnu v naturáliích.

Farář Novák dotoval také 200 zlatými nadaci pro učitele. Z této nadace dostával učitel 10 zlatých ročně a za to měl povinnost o nedělích a zasvěcených svátcích předříkávat v kostele růženec nebo litánie.

V roce 1908 bylo v celé Rakousko-Uherské monarchii oslavováno šedesátileté jubileum panování císaře Františka Josefa I. Na památku tohoto jubilea postavil Alfréd šlechtic Skene starší mateřskou školku. Školka byla slavnostně posvěcena děkanem a místním farářem, nositelem rytířského řádu císaře Františka Josefa I. Josefem Vyhnánkem 14.6.1908. Knižně byla připsána Římsko-katolické farnímu úřadu v Pavlovicích u Přerova. V jeho držení je doposud.

6.ledna 1923 převzaly vedení školky milosrdné sestry sv. Vincence z Kroměříže. Vedly školku až do roku 1948.

Císař odměnil dárce v roce 1909. Udělil mu titul barona. Kromě postavení školky mu k baronskému titulu dopomohlo postavení 20 km silnic a vydržování jezdeckého pluku ( nebo menší části) vojska v Přerově.