Zatím jsou známy tito:

1355 – 1368 Parduš, syn panoše Mikuláše

1417                          Racek z Čertoryje

1520                          Jan

1522             Brictius Kalnika

1557 – 1567 Martin

1567 – 1572 Zybřid

1572 – 1574 Florián Theofilaktus

1574 – 1588 Jan Polnický – Zahrádka

1588 – 1593 Matouš Meziříčský

1593                          Michael

1611 – 1619 Jan Raffanides

Osečtí faráři, kteří byli správci pavlovské farnosti:

1613 – 1638 Jan Hofmann

1638 – 1642 Pavel Jan Pescha

Tito dva spravovali pavlovskou farnost v letech 1619 – 1642.

Dřevohostičtí faráři, správci pavlovské farnosti:

1642 – 1663 Pavel Jan Pescha ( dříve v Oseku)

1663 – 1670 Jan Schalscha

1670 – 1681 Jan Knur

Tito tři spravovali pavlovskou farnost v letech 1642 – 1681.

Po obnovení farnosti v roce 1681 byli pavlovskými faráři a jim v duchovní správě vypomáhali tito kaplani a kooperátoři.

                 Faráři                                                                Kaplani

1681 – 1683 Jan Karel Gortz

1683 – 1695 Jiří František Krnovský      1693 – 1695 Melchior Rod

1695 – 1703 Jiří Bartoloměj Sottinský    1701 – 1702 Jan Jiří Ignác Středovský – v té době

                                                                                     měl jen nižší svěcení

1703 – 1713 Jan Jiří Ignác Středovský   1704             Jiří Antonín Dubjanský

1708                          František Czabek

1708 – 1711 František Josef Novák

1711 – 1712 Pavel Celestýn Kylhufek

1712 – 1713 Karel Burmeister

     1713 – 1762 František Josef Novák        1718 – 1721 Jakub Kytlica

                                                                    1723 – 1725 Jan Horký

                                                                    1725 – 1732 Kristián Alois Mošnovský

                                                                    1734 – 1741 Matěj Stejskal

                                                                    1741 – 1762 Ignác Benátek

    Pro stáří a nemoc měl pak farář Novák ještě osobní kaplany:

                                                                    1754 – 1755 Jan Bohm

                                                                    1755 – 1757 Jiří Witisk

                                                                    1759 – 1762 Václav Kuča

    1762 – 1779 Ignác Benátek                     1762 – 1766 Václav Kuča

                                                                    1766 -          Fabián Gillar

                                                                    1766 – 1667 Štěpán Wibiral

                                                                    1767 – 1775 Josef Labuda

                                                                    1775 – 1779 Kryštof Mandák

    1779 – 1815 Kryštof Mandák                  1779 – 1780 Jan Klátil

                         (Chrystophor)                      1780 – 1785 Jan Kratoš

                                                                    1784 -           František Hrabal

                                                                    1785 -           František Calábek

                                                                    1789 – 1802 Jan Muller

                                                                    1802 – 1815 Petr Pechník

     1815 – 1829 Jan Muller                          1815 – 1820 Petr Pechník

                                                                    1820 - 1829 Jan Vodica

     1829- 1845 Filip Václavek                      1829 – 1833 Jan Vodica

                                                                    1834 – 1845 Antonín Skurský

     1845 – 1848 Gustav hrabě Belrupt -       1845 – 1848 Antonín Skurský

                         Tissac( později světící

                          Biskup v Olomouci )

     1848 – 1880 Antonín Skurský                 1848 – 1849 Inocenc Smejkal

                                                                    1849 – 1850 František Pospíšil

                                                                    1850 – 1857 Klement Doleček

                                                                    1858 – 1865 Emanuel Mikulič

                                                                    1865 – 1880 Antonín Cigánek

     1881 – 1913 Josef Vyhnánek                  1880 – 1890 Jan Hubík

                                                                    1890 – 1894 Rudolf Šmehlík

                                                                    1894 – 1901 Narcis Malachta

                                                                    1901 – 1913 Richard Fryčaj

     1913 – 1920 Richrd Fryčaj                     1913 – 1920 Metoděj Zemánek

     1920 – 1962 Metoděj Zemánek              1921 – 1933 Augustin Navrátil

                                                                    1934 – 1935 Vojtěch Rygal

                                                                    1935 – 1936 Robert Chovanec

                                                                    1936 – 1938 Václav Pešat

                                                                    1938 – 1948 František Výstup

                                                                    1948 – 1952 Jaroslav Huslík

                                                                    1952 – 1955 Josef Střída

                                                                    1955 – 1962 Josef Rýznar

     1962 – 1974 Karel Goldmann                 1968 -          František Borák

                          administrátor

      1966 – 1968 Antonín Oldřich Hajtmar, OFMCap

      1970 -          František Todt

       Osek n. Bečvou                                            Dřevohostice

       ?                                                             1663 – 1664 Ondřej Pelikán

                                                                      1664 – 1665 Matěj Slováček

                                                                      1665 – 1666 Jiří Hněvotský

                                                                      1666 -          Pavel Sahánek

                                                                      1668 – 1671 Mikuláš Viktor

                                                                      1671 – 1672 Jirius Vitt

                                                                      1672 – 1673 Pavel Mikel

                                                                      1673 – 1674 Valentin Lubovinský

                                                                      1674 – 1676 Jan Šusta

                                                                      1678 – 1681 Jan Kopáč

    I v tomto informativním přehledu o pavlovské farnosti zaslouží zvláštní stať uznávaný historik a obránce českého jazyka Jan Jiří Ignác Středovský.

   Narodil se 16.dubna 1679 v Brumově. Gymnázium studoval u jezuitů v Uherském Hradišti, filozofii ve Vídni a theologii v Olomouci. V Pavlovicích vypomáhal v duchovní správě již jako minorista ( bohoslovec s nižším svěcením) v letech 1701 – 1702. Také jako jáhen v Pavlovicích křtil.

10.června 1702 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. Půl roku působil jako zámecký kaplan u hraběte Bedřicha z Oppersdorfu v Dřevohosticích. 18.ledna 1703 se stal farářem v Pavlovicích nad řekou Bečvou (tak se tehdy úředně Pavlovice nazývaly).

Byl vynikajícím pastýřem a láskyplným otcem svěřeným ovečkám. Kromě duchovní správy se zabýval historií. Vydal několik svých prací knižně:

 Roku 1705 vydal spis Mercurius Moraviae memorabilium ( Posel moravských pamětihodností). Druhá kapitola tohoto spisu je první tištěnou obranou české řeči. (Balbínova slavná „Obrana „ vyšla tiskem až roku 1775).

 Roku 1710 vydal tiskem svůj největší spis Sacra Moraviae historia sive Vita SS Cyrilli et Methudii ( Posvátné dějiny Moravy neboli život sv. Cyrila a Metoděje).

 Roku 1712 vydal tiskem Rubinus Moraviae ( Rubín Moravy). Životopis mučedníka Jana Sarkandra. Tento spis nenapsal Středovský sám , ale spolu s holešovským farářem P. Ondřejem Eustachem Schwartzem.

Většina díla Středovského však zůstala v rukopisech, které nyní uchovává bývalá arcibiskupská knihovna v Kroměříži a státní archiv v Olomouci. Je to především 12 svazků Apogrpha Moravica sive Copiae variarum litterarum ( Přípisy moravské, neboli opisy nejrůznějších listin). Dále je to 5 svazků, nazvaných Caementa historica sive APPARATUS pro conficiendis universalibus Moraviae Chronicis ( Historické stavebníky k sepsání podrobných dějin Moravy). Toto dílo je běžně nazýváno jako Apparatus. V těchto 16 svazcích rukopisu je popsáno 4500 stran. Středovský v nich zachránil znění mnohých listin, které se v originále nedochovaly.

Rady proti různým nemocem lidí i domácích zvířat sebral Středovský v rukopise nazvaném Medicus domesticus (Domácí lékař).

Středovský zemřel na tuberkulozu 18.srpna1703 ve věku 34 let. Je pohřben v kryptě pod farním kostelem v Pavlovicích u Přerova. Za svou práci dosáhl vysokých církevních vyznamenání. Uvádím aspoň jedno: byl jmenován apoštolským protonotářem a.i.p. s právem nosit biskupskou mitru.

Od konsekreace kostela (25.září 1932) až do 29.září 1933 vykonávali duchovní správu v Radslavicích farář s kaplanem z Pavlovic. Po odchodu P. Augustina Navrátila z Pavlovic vypomáhal v Radslavicích katecheta v.v z Malých Prosenic P. Metoděj Maťa (nar.1883, ord. 1907 )

 1.prosince 1935 byl ustanoven duchovním správcem katecheta v.v. z Holešova P. Jaroslav Jakšík ( nar. 1882, ord. 1906, + 1957). Poněvadž tehdy nebyl ještě k dispozici byt pro duchovního správce, bydlel v nájmu. To byl asi hlavní důvod, že za půl roku (15.června.1936) pro časté neshody s farníky z Radslavic odešel.

Od 15.června 1936 do 6.ledna 1939 vykonávali duchovní správu v Radslavicích farní kněží z Pavlovic. Po 6.lednu 1939 se nastěhoval do nového nadačního domu a přebral duchovní správu děkan a farář v.v. P. Ludvík Kuksa (nar.1875,ord.1900,+ 1949). Do té doby byl farářem v Červené Vodě – Mahrish Rothwasser. Po záboru pohraničí musel svou farnost opustit. Pro svůj talent „jednat s lidmi" byl v Radslavicích nesmírně oblíben. Zemřel 23.února 1949 v Radslavicích, tamtéž byl pohřben do kněžského hrobu.

Po jeho odchodu na věčnost až do počátku roku 1951 vykonávali duchovní správu opět farní kněží z Pavlovic.

Začátkem roku 1951 se nastěhoval do Radslavic farář v.v. z Břestu u Kroměříže P. František Beneš (nar. 1874,ord.1898, + 1958). Vedl v Radslavicích obětavě duchovní správu až do své smrti 7.března 1958. Pohřben byl ve svém rodišti v Drahotuších.

12.října 1958 převzal od místního duchovenstva duchovní správu farář v.v. z Horní Moštěnice P. Rafael Rozsypal (nar.1893, ord.1918, + 1961). Působil v Radslavicích necelé tři roky. Zemřel v Radslavicích 4.května 1961. Tamtéž byl v kněžském hrobě pohřben.

30.prosince 1961 převzal duchovní správu farář v.v. z Ostravy – Hrabůvky P. Rudolf Kvapil (nar. 1887, ord. 1909, +1963). Ani ten nepobyl dlouho. Zemřel 25.července 1963 v Radslavicích a tamtéž byl v kněžském hrobě pohřben.

Jeden rok pak horlivě a obětavě vykonával duchovní správu filiálního kostala v Radslavicích P. Josef Složil, děkan a farář v Přerově, t.č. mimo službu (nar. 1893, ord.1917, +1973). Bydlel u svého bratra Klementa Složila v Radslavicích. Pro stáří a nemoc nemohl trvale duchovní správu vykonávat.

Od 3.července 1964 vykonává duchovní správu v Radslavicích farář mimo službu ze Zlámalky u Kroměříže P. František Borák (nar.1910, ord. 1935). Do 1.července 1968 vykonával duchovní správu jako invalidní důchodce, od 1.7.1968 jako kaplan pavlovický.

Chronologický přehled podle data narození.

Č. 107 Mikula z Pavlovic

            Zakládá 18.VII.1302 s olomouckým kanovníkem Ondřejem a přerovským arcijáhnem Bartolomějem fundaci na oltář sv. Matouše na dómě v Olomouci. (cdm,V.138,144)

Č.112 Bartoloměj z Pavlovic – arcijáhen přerovský, kanovník olomoucký, probošt olomoucké kapituly (CDM,V.190,209). 2.4.1342 se stal moravským kancléřem. Tehdy obnovil Karel IV. Starý zvyk, podle něhož úřad nejvyššího moravského kancléře byl navždy spojen s hodností olomouckého kapitulního probošta. Zemřel 7.února 1350. (Nekrologium Olom.,524)

Č.221 Parduš, syn panoše Mikuláše z Pavlovic, farář v Pavlovicích (zatím první známý farář), stal se 14.10.1368 olomouckým kanovníkem s prebendou (CDM,X.51,43). Zemřel před 2.11.1372. ( Vatikánské opisy Dr. Stloukala).

Z pojednání Dr. Metoděje Zemka: Posloupnost kanovníků metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci (Vlastivědný věstník moravský, IV. Roč. 1950, str.53)

Jan ze Sušice, syn Jana ze Sušice a z Horky. Roku 1371 studuje na universitě v Padově( Tadra: Kulturní styky Čech, str.269). Roku 1379 se stává olomouckým kanovníkem ( CDM,XI.203 )

Poznámka: kněží, u nichž na této stránce není uvedeno datum úmrtí zemřeli po roce 1973.

Náboženský život farnosti se hodnotí zcela logicky také podle množství kněžských povolání z ní vyšlých. Kněžské povolání vzniká v rodině, ve výchově k sebezáporu, k cítění s Církví (sentire cum Ecclesia). Z pavlovské farnosti vzešlo mnoho kněžských povolání, jak vidno z předešlého seznamu. A to zatím známe jen některé kněze ze 14.století a pak až ze století 19. a 20. Čtyři století 15. až 18. zatím neznáme. Jistě i v těchto stoletích z této farnosti vyšlo mnoho kněží.

Někteří z výše uvedených kněží byli vynikajícími diplomaty ( Bartoloměj z Pavlovic – moravský kancléř), jiní vynikající vědci ( thDr. H.c. prel. František Jemelka a jeho bratr jesuita PhDr. Alois Jemelka), jiní vynikající zastánci práv českého lidu ( augustinián Tomáš Edvard Šilinger – je po něm pojmenováno v Brně náměstí a jihomoravská orelská župa nesla jeho jméno), jiní náboženskými spisovateli ( P.Simeon Zapletal) a všichni dobrými pastýři svěřeného lidu. Kéž jejich příkladu následují další. Kéž mnozí zasvětí svůj život tomu, co neumírá – Bohu a Duším.

Neúplný seznam podle jednotlivých řádů.

Zpracování této kapitoly je velmi obtížné a zatím nedokončené. Uvádím zatím jen řeholní jméno, rodné jméno a vesnici, ze které sestra pochází. Podrobné zpracování si vyžádá ještě mnoho práce.

Řád sv. Kříže:

S.M. Blahoslava                    Skálová              Hradčany

S.M. Regis                            Skálová              Hradčany

Kongregace sv. Vincence z Pauly:

S.M. Stanislava                    Miková                Šišma

S.M. Helena                        Miková                Šišma

S.M. Matylda                      Jemelíková           Sušice

S.M. Emelie                        Hradilková            Hradčany

S.M. Richarda                     Hradilková           Hradčany

Řád sv. Dominika :

S.M. Bertranda                   Knoppová            Radslavice

S.M. Blanka                       Dostálíková           Radslavice

S.M. Rafaela                      Hradilová              Sušice

S.M. Bartolomějka             Hrdličková            Radslavice

S.M. Emanuela                   Dostálíková           Radslavice

S.M. Huberta                     Tihelková              Radslavice

S.M. Ladislava                   Školoudíková        Pavlovice

Řád sv. Karla Boromejského:

S.M. Olbrama                    Navrátilíková        Radslavice

Kongregace Neposkvrněného početí Panny Marie:

S.M. Václava                     Knapová              Tučín

S.M. Jindřiška                    Knapová              Tučín

S.M. Klára                         Knapová              Tučín

K této Kongregaci patřily také 2 čekatelky, které zemřely před obláčkou. Nemají tedy ještě řeholní jméno: Rozálie Zlámalíková z Radslavic a Františka Složilová ze Sušic.

Řád sv.Františka:

S.M. Camilla (Kamila)       Tomčíková            Radslavice

S.M. Helena                      Zlámalíková           Radslavice

S.M.Valerie                      Tomčíková             Radslavice

Sestry, o nichž jsem zatím nezjistil, ke kterému řádu patřily:

S.M. Serafina                    Šperlíková              Hradčany

S.M. Ludmila                    Vyňuchalová           Radslavice

S.M. Štěpánka                  Ondroušková         Šišma

S.M. Prisciána                   Tihelková               Sušice

S.M. Elderfreda                 Tihelková               Sušice

Poznámka:

S.M. před řeholním jménem znamená: sestra Mária, poněvadž každá řádová sestra se jmenuje Maria + jméno, které dostala při obláčce.

Větší počet řádových sester z farnosti svědčí o hluboce žitém náboženství v mnohých rodinách. Mnohé z výše uvedených sester položily život z lásky k bližnímu – při ošetřování se nakazily tuberkulózou a zemřely ve velmi mladém věku. Važme si jejich příkladu obětavé křes´tanské lásky.

Frater Honest Metoděj Zoban, nar. 14.3.1862 v Pavlovicích, slavné sliby 26.9.1886 v Krakově, zemřel roku 1936 ve Vizovicích.

Antonín Sedlář, narozen asi roku 1860 v Hradčanech, zemřel na TBC 14.11.1891 v Pavlovicích

Josef Jemelka, nar.7.6.1920 v Tučíně, zemřel po úrazu na kole pod sv.Antoníčkem u Ostrožské Nové Vsi 23.7.1941.

Josef Vaculík, student arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, narozen 2.4.1873 v Šišmě, zemřel 5.6.1891

                       Šišma :                                                                         Tučín:

                   Radslavice:                                                     Hradčany:

                 Grymov:

Laický třetí řád sv.Františka měl velký význam pro farnost. Jeho členové apoštolovali a modlitbami podpírali činnost kněží.

Poznámka: Tento seznam je neúplný a těžko se dá doplnit, poněvadž seznamy členů neexistují. Tento je sestaven pouze podle sdělení dosud žijích členů.

Až do roku 1920 byla funkce varhaníka spojena s funkcí ředitele školy.

Z rechtorů a zároveň varhaníků jsou známi:

1611 Šebestián Brassika Bitominus

1665 Stanislav Charovský

1670 Tobiáš Křižanovský

1676 Mikuláš Wáclavek

1688 Martin Kratochvíl

1698 Andreas Hrabovský

1706 Martin Palla

1739 Pavel Hamal

1762 Matyáš Příborský , + 7.9.1806

1794 Josef Příborský, + 25.6. 1856

1834 Jan Příborský, + 6.2.1876

Zápis na deskách Agendy Jos. Příborského – 1820.

Z dalších jsou známi:

                     Jan Matulík, zanechal funkce varhaníka po I. Světové válce (31.12.1919)

1920 – 1950 Antonín Galásek (+ 11.1.1950)

                     Alois Caletka – zanechal varhaničení pro nemoc

                     Irena Krylová – zastupovala do doby obsazení

                     František Černocký – skončil v dubnu 1964

1964 -          Oldřich Jemelka ze Sušic (vypomáhal od 10.let)

1964 – 1974 Marie Kanioková – výpomocná varhanice

                     Alois Caletka – výpomocný varhaník

                     František Jemelka – výpomocný varhaník

Pěkný sbor sestavil a secvičil nesmírně obětavý ( ač velmi nemocný) varhaník Antonín Galásek. Jeho obětavost dokumentuje následující příhoda: byl po těžké operaci ( anus praeter). Na Hod Boží vánoční odehrál ranní mši svatou. Cítil, že rána je v nepořádku. Vsedl na kolo, zajel na převaz do přerovské nemocnice a na velké mši svaté již opět stál za dirigentským pultem a řídil figurální mši svatou. Obětavě hostil zpěváky. Sbor, ačkoliv byl jen amatér, přivedl na výši.

Nyní v jeho činnosti obětavě pokračuje Oldřich Jemelka ze Sušic, původně odchovanec pana Galáska. Nedávno si hudební vzdělání doplnil absolutoriem na lidové konzervatoři v Olomouci ( žák St. Vrbíka). Je to člověk liturgicky cítící, který vykonává funkci varhaníka a ředitele kůru s velikou láskou, obětavostí a věci dobře rozumí. Udržuje sbor na výši. Pod jeho taktovkou již byly na pavlovském kůru provedeny všechny běžné mše ( Mýtný, Ryba, Marhula, Kolařík, Janáček atd.). Sbor však pokročil i dál. Zazpíval pod jeho vedením i Mozartovu vánoční mši, Brixiho Agnus Dei a jiné obtížné skladby.

Sbor pod jeho vedením provádí také mešní propria + Rudolfa Janáčka a jiných ( pokud jako sborová jsou již napsána). Se svým synem Františkem Jemelkou povznáší duše k Bohu tím, že před nedělními a svátečními bohoslužbami hrají precisně obtížné varhanní skladby Bacha, Riegra, Buxtehudeho aj.

Vydatným pomocníkem v obnovené liturgii je také schola, založená roku 1966, kterou obětavě vede farní hospodyně a pomocná varhanice sl. Marie Kanioková. Při produkcích varhany hraje pan Oldřich Jemelka. Schola zpívá ordinaria a propria P. Mag. J. Olejníka, rytmické písně a písně k různým příležitostem (májové atd.)

Augustin Chromeček                                            Jan Skopalík

Josef Školoudík                                                   Antonín Michálek

Alois Černocký                                                   Antonín Drábek

Jan Skopalík vykonával funkci kostelníka více než 40 let, Antonín Michálek více než 30 let, nyní od roku 1966 pan Antonín Drábek. Poctiví a obětaví pracovníci, Pán Bůh je jistě bohatě odmění.

Prameny a literatura ke stati : Duchovní dějiny farnosti

1 – Kolektiv autorů: Příspěvky k dějinám římsko – katolické farnosti Pavlovice u Přerova, strojopis, Pavlovice 1974.

2 – Kronika farnosti Pavlovice u Přerova

3 – Středovský – Schwartz: Rubinus Moraviae, Brunae 1712

4 – Wolny G.: Kirchliche Topographie von Mahren, I-5, Brno 1863

5 – Sborník : J.J.I. Středovský ......   strojopis, Pavlovice 1972

6 – Sborník : Chaloupky naše ...., Radslavice 1945

7 – Osobní výpisy P. Vladimíra Gibaly, faráře v Kokorách

8 – Kartotéka P. Ferdinanda Funka, faráře v Hradisku u Kroměříže

9 – Katalogy kléru Olomoucké arcidiecése

10 – CDM – Codex diplomaticus Moraviae

11 – Vatikánské opisy Dr. Stloukala

12 – Tadra : Kulturní styky Čech

13 – Vlastivědný věstník moravský, IV., ročník 1950

14 – Pomníky na hřbitově v Pavlovicích

15 – Sdělení pamětníků